Greyfriars Bobby – život za hřbitovní zdí
Greyfriars Bobby je příběh psa, který se ani po smrti svého pána nesmířil s tím, že by měl žít sám. Když totiž Bobbův pán - edinburghský strážník John Gray - 15. února 1858 zemřel na tuberkulózu, odstěhoval se jeho pes na hřbitov za ním.
Uvelebil se na náhrobku a hrob opouštěl jen ve chvíli, kdy se chtěl najíst nebo schovat před deštěm. Hřbitov, na kterém teď Bobby bydlel, se rozprostíral okolo kostela Greyfriars Kirk ve staré části Edinburghu. Tak Bobby získal svou novou přezdívku - Greyfriars Bobby.
Zanedlouho se stal místní kuriozitou a maskotem. Žrádlo dostával z nedaleké restaurace a ukrýt se před nepřízní počasí se mohl vždy v některém z domů v sousedství. Hřbitov ale neopustil - prožil na něm nakonec celých čtrnáct let.
Bobbyho spokojený život neohrozila ani nová vyhláška omezující pohyb toulavých psů, která ve Skotsku vešla v platnost roku 1867. Za psa se nejen osobně zaručil sir William Chambers ze spolku Scottis Society for the Prevention of Cruelty to Animals, ale zaplatil za něj i všechny nutné poplatky.
Bobby žil u hrobu svého pána až do roku 1872, kdy přirozenou cestou pošel. Nemohl však být pohřben přímo na hřbitově (kvůli vysvěcení), tak mu lidé přichystali místo posledního odpočinku ve hřbitovní bráně. Na jeho náhrobku stojí: "Greyfriers Bobby - zemřel 14. ledna 1872 ve věku 16 let. Nechť je jeho věrnost a oddanost vzorem pro nás všechny".
Dnes si jeho jméno přivlastnila hospůdka, stojící přímo proti hřbitovu. Když před ní přibyla Bobbyho soška, otočil si ji hospodský zády k sobě, aby se jeho podnik dostal do hledáčků zvědavých turistů. Bobby se totiž během let stal nejen skotskou celebritou, ale jeho pomník i vyhledávaným výletním místem.
Wikipedia
Uvelebil se na náhrobku a hrob opouštěl jen ve chvíli, kdy se chtěl najíst nebo schovat před deštěm. Hřbitov, na kterém teď Bobby bydlel, se rozprostíral okolo kostela Greyfriars Kirk ve staré části Edinburghu. Tak Bobby získal svou novou přezdívku - Greyfriars Bobby.Zanedlouho se stal místní kuriozitou a maskotem. Žrádlo dostával z nedaleké restaurace a ukrýt se před nepřízní počasí se mohl vždy v některém z domů v sousedství. Hřbitov ale neopustil - prožil na něm nakonec celých čtrnáct let.
Bobbyho spokojený život neohrozila ani nová vyhláška omezující pohyb toulavých psů, která ve Skotsku vešla v platnost roku 1867. Za psa se nejen osobně zaručil sir William Chambers ze spolku Scottis Society for the Prevention of Cruelty to Animals, ale zaplatil za něj i všechny nutné poplatky.
Bobby žil u hrobu svého pána až do roku 1872, kdy přirozenou cestou pošel. Nemohl však být pohřben přímo na hřbitově (kvůli vysvěcení), tak mu lidé přichystali místo posledního odpočinku ve hřbitovní bráně. Na jeho náhrobku stojí: "Greyfriers Bobby - zemřel 14. ledna 1872 ve věku 16 let. Nechť je jeho věrnost a oddanost vzorem pro nás všechny".
Dnes si jeho jméno přivlastnila hospůdka, stojící přímo proti hřbitovu. Když před ní přibyla Bobbyho soška, otočil si ji hospodský zády k sobě, aby se jeho podnik dostal do hledáčků zvědavých turistů. Bobby se totiž během let stal nejen skotskou celebritou, ale jeho pomník i vyhledávaným výletním místem.
Wikipedia
<< Home